Jdi na obsah Jdi na menu
 


RICHARD KONKOLSKI OPĚT PUBLIKUJE

11. 9. 2011

20100925nyjaknizkyknabecor.jpg Po třech dlouhých desetiletích se čtenáři dočkávají zbrusu nové knihy věhlasného světového globetrottera a mořeplavce Richarda Konkolského žijícího v Newportu (USA). Jeho poslední kniha Atlantik, kterou si čeští čtenáři mohli přečíst, vyšla počátkem osmdesátých  let minulého století a stejně jako všechny ostatní Konkolského cestopisy (celkový náklad 306 tisíc výtisků!) byla beznadějně vyprodána. Nyní tedy vychází zcela nový rukopis Richarda Konkolského s názvem ALJAŠSKÝ DENÍK. Zavede vás do míst, kde jste pravděpodobně ještě nebyli – na nejsevernější výběžek amerického kontinentu. ALJAŠSKÝ DENÍK je věnován nejen osobním zážitkům z výpravy do severských pustin, ale také informacím o životě a historii domorodých Inuitů. Kniha může být vhodným vánočním dárkem pro všechny milovníky dálek a cestování.

 

V koedici vydává nakladatelství Milan Švihálek a Seven Oceans. Důležité upozornění: knihu lze objednat výhradně internetem na webových stránkách www.konkolski.com. Rukopis je vybaven 436 ilustracemi a má 194 stran. Kniha je vydávána ve třech verzích – vázané černobílé, vázné plnobarevné a brožované plnobarevné (distribuována bude z České republiky za běžné poštovné).

 

Při příležitosti vydání knihy jsme autorovi položili několik otázek:

 

Jak vznikl nápad vydat osobní deník z cesty do míst, kam jsi se se svou Niké nikdy nedostal? 

 

Je pravda, že jsem se v blízkosti Aljašky s Niké nikdy neplavil, přestože jsem to plánoval. V roce 2009 jsem dostal nečekanou nabídku s možností zdokumentovat inuitský lov velryb. Z filmování nakonec sešlo, ale nabídka navštívit Aljašku zůstala. Musel jsem se rozhodnout během pěti minut. Pozvání se týkalo pouze mé osoby, Mirka - jako takřka vždy při mých dobrodužstvích - musela zůstat doma. Vyslovila však přání, abych ji z cesty přivezl svůj deník. Když jsem její přání po návratu splnil, moje deníkové vyprávění ji tak zaujalo, že po mě žádala další a další informace a nakonec se z deníku stala kniha.

 

Aljaška je nesporně velmi zajímavým koutem světa. Má tato odlehlá zeměpisná oblast i mořeplaveckou historii?

 

Cílem mé cesty byla nejsevernější část Aljašky, kterou tvoří plochá, věčně zmrzlá tundra. Mé první setkání s Aljaškou se ovšem odehrálo na jihu, v Anchorage. Severní část měla bohatou mořeplaveckou historii s řadou tragických událostí, hlavně při hledání námořní severní cesty. Tato oblast byla v minulosti hojně navštěvovaná velrybáři z východního pobřeží USA. Jednou v těchto místech dokonce zamrzla celá velrybářská flotila 200 lodí, jejichž kapitáni sebou vezli i své rodiny.

 

Středem tvého zájmu byli při tvé cestě domorodí Inuité. Co všechno se o jejich každodenním životě a historii ve tvé knize dovíme?

 

Dnes je samozřejmě život původních obyvatel Aljašky jiný než kdysi a to hlavně díky civilizaci 21.století, která je v těchto končinách spojena s masivní těžbou ropy (se všemi kladnými i negativními důsledky). Velmi studené léto trvá jen dva měsíce a neposkytuje domorodým obyvatelům dostatek času k pěstování plodin a k zemědělství. Inuité se proto stále ještě živí lovem zvěře. V knize se snažím srovnávat někdejší život domorodců s dnešním stavem. Nabízím také informace k zamyšlení nad tím, jakou cestou se bude ubírat další vývoj života v této oblasti.

 

Po dlouhých letech pobytu v cizojazyčném prostředí ses musel pustit do psaní v češtině. Bylo to obtížné?

 

Z mého hlediska ne. Je ale otázka, co mému psaní říkají čtenáří a co soudí o mé současné gramatice. Žijeme v Americe už třicet let. Doma hovoříme česky, mimo domov samozřejmě anglicky a používáme i polštinu, protože máme hodně polských přátel. Za ta tři desetiletí jsme si podvědomě z každého jazyka osvojili slova, která nejpřesněji vystihuji obsah myšlenky a ta často používáme. Přidaváme k nim ovšem české koncovky. Pocházím z Ostravska a vždy jsem měl a mám tak zvaný „kratky zobak“. Což se v mé mluvě projevuje mimo jiné tím, že neprotahuji samohlásky a v psaném textu mi občas unikne nějaká ta čárka nad písmenem. V průběhu posledních třiceti let doznala určitých změn i čeština v mé vlasti a tak jsem nakonec požádal svého dlouholetého přítele Milana Švihálka o pomoc s gramatickou úpravou. Každý z nás má jiný styl psaní. Milan by jistě mnohdy rád změnil mé vyjadřování, je však ohleduplný a korektní. Nezasahuje do mého stylu a přitom dokáže taktně opravit mé chyby. Občas mě také upozorní na to, abych doplnil některé detaily, protože mnohé z popisovaných záležitostí jsou samozřejmé pro mne, nikoliv však pro nezasvěceného čtenáře. Jsem Milanovi vděčný za jeho pomoc.

 

Pokud vím, budeš pokračovat ve vydávání svých dalších rukopisů. Na co se mohou čtenáři těšit?

 

Své někdejší knihy jsem psal doslova v běhu. První tři vznikly v podstatě v průběhu mé první sólo plavby kolem světa. Bylo mi tehdy sotva třicet a neměl jsem tolik zkušeností, jako mám dnes. Snad jsem od té doby alespoň trochu zmoudřel. Také jsem nemohl psát o všem a mnohdy jsem na to ani neměl čas a prostor. Dnes mám ve svém archivu mnoho fotografií, ilustrací, map a dalšího zajímavého doplňujícího materiálu, který nebyl nikdy zveřejněn. Trvalo mi několik let, než jsem si osvojil takový způsob psaní, který mi umožňuje skloubit vyprávění tak, aby se moje rukopisy staly pro čtenáře opravdovými knihami se vším všudy. Aby v nich byl dostatek ilustračního materiálu vhodně doplňujícího text a přitom nerušícího plynulost čtení. Uvědomil jsem si, že při tomto stylu zpracování si jen moje první plavba kolem světa vyžádá deset knižních pokračování a to je vlastně jen počátek.

 

Slyšel jsem, že se v nejbližších týdnech hodláš opět vypravit do rodné země. Kdy se s tebou budou moci tví příznivci setkat a třeba tě požádat o věnování do nové knihy?

 

Předběžně mám naplánovanou cestu domů na leden 2011, kdy bych chtěl „Aljašský deník“ na slavnostním křtu v Ostravě představit čtenářům a pak postupně uvést na trh i další své knihy. Hodlám však část knížek vytisknout i tady v USA a ti zájemci, kteří si objednají v Americe vydanou (a samozřejmě česky napsanou) verzi knihy, obdrží ji i s mým autogramem. Toto však bohužel bude možné pouze při transakci na mých stránkach s použitím kreditních karet a PayPal. Podrobnější informace mohou zájemci najít na mých stránkách www.konkolski.com.

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA